Kdo je Ledový muž?
Wim Hof , alias Ledový muž, je velmi vášnivý člověk. Poprvé jsem se s ním setkal, když přišel do naší laboratoře na měření hnědého tuku. Okamžitě začal mluvit o svých úspěších v odolávání extrémnímu chladu, o tom, jak je to dobré pro naše zdraví a psychiku, ale také o tom, že jeho dovednost není nic zvláštního; většina lidí to zvládne. Rád se dělí o své nápady a klade velký důraz na vědecký výzkum.
Musím říct, že se nám se studenty moc líbilo s ním pracovat a jeho nadšení nás naprosto propadlo. Po prvním dni měření jsme s Wimem povečeřeli . Večer hrál na kytaru a my jsme se bavili. Druhý den ráno po snídani jsem cvičil dechové techniky a Wim mě přesvědčil, abych se sprchoval studenou vodou. Od té doby si už několik let dávám studenou sprchu každý den. Sprchoval jsem se lépe? Vlastně nevím. Už jsem byl docela zdravý. Líbilo se mi, že jsem překonal svůj strach a zdrženlivost vůči chladu. Po nějaké době si studenou vodu prostě vezmete tak, jak je, sprchování máte ve své rutině stejně jako čištění zubů. Také jsem si všiml změn na svém těle. Už žádné silné nepříjemné šokové pocity, jakmile přejdu z teplé na studenou vodu. Sprchuji se jen uvolněně. Je to zdravé?
Holanďan Wim Hof je známý tím, že dokáže odolávat extrémnímu chladu. Už jako mladý muž cítil k chladu touhu, až mu už nemohl odolat a v zimě se ponořil do rybníka Vondelparku v Amsterdamu. Od té doby se na něj stal závislým. Chlad je jeho teplý přítel. Drží několik světových rekordů v tom, že ve vaně naplněné kostkami ledu sahající mu po krk zůstal téměř 2 hodiny. Navíc uběhl půlmaraton naboso ve sněhu a plaval pod polárním ledem od ledové díry k ledové díře.
Tvrdí, že kombinace vystavení chladu, meditace a dýchacích technik může posílit vaši vnitřní podstatu a předcházet nemocem. Konkrétněji řečeno, prostřednictvím jeho metody byste měli být schopni vědomě navázat kontakt se svým autonomním nervovým systémem a imunitním systémem. Po celém světě pořádá workshopy a cestuje do extrémních prostředí. Hlavními aktivitami jeho workshopů jsou dýchací techniky, meditace a vystavení chladu. Často je součástí i fyzické cvičení.
Kdo je tento muž? Jak dokáže odolat radikálnímu chladu? Co je známo o jeho tvrzeních? Co jsou fakta, co je fikce a stojí jeho tvrzení za to, aby byla prostudována?
V tomto úvodníku neposkytnu úplný vědecký obraz vědeckých detailů o chladu, meditaci a hyperventilaci. Místo toho prozkoumám potenciál těchto tvrzení s mírným zdůrazněním termofyziologických aspektů.
Vzhledem k mému zájmu o vystavení chladu, konkrétněji o termogenezi bez třesu a aktivaci hnědého tuku, jsem požádal Wima Hofa , aby se k našim experimentům připojil. Očekávali jsme, že bude mít přetížení hnědé tukové tkáně. Dříve jiní holandští vědci z Radboudovy univerzity studovali Wima a uvedli, že si udržel tělesnou teplotu a zvýšil energetický výdej až na 100 % svého klidového metabolismu, aniž by se třesl, když byl obklopen kostkami ledu.
Hlavní funkcí hnědé tukové tkáně je přeměna chemické energie na teplo, tzv. termogeneze bez třesu. Lze ji zviditelnit během vystavení chladu pomocí glukózového stopovače (fluorodeoxyglukózy, FDG) pomocí pozitronové emisní tomografie s počítačovou tomografií (PET/CT).Obr. 1). Většina mladých dospělých má značné množství hnědé tukové tkáně, zatímco u starších lidí a lidí s nadváhou je toto množství výrazně sníženo. Pro testování Wima jsme použili individualizovaný chladicí protokol, vyvinutý k měření maximální termogeneze bez třesu. Za těchto podmínek byla měřena aktivita hnědé tukové tkáně. Pozorovali jsme 40% nárůst jeho klidového metabolismu, což je dosud nejvyšší hodnota, kterou jsme naměřili.Citace1 U skupiny mladých dospělých obvykle pozorujeme hladiny termogeneze bez třesu až do maxima 30 %. Po analýze PET/CT vyšetření však nebylo množství hnědé tukové tkáně ve srovnání s mladými dospělými příliš vysoké, ačkoli ve srovnání s jeho věkovou skupinou bylo vysoké. Je zajímavé, že naměřené množství hnědého tuku nestačilo k vysvětlení pozorovaných vysokých hladin termogeneze bez třesu.
Během měření jsme si všimli, že jakmile začal chladicí protokol, Wim změnil dýchání. Z pouhého „normálního“ dýchání se začal zhluboka nadechovat a před výdechem zadržoval dech relativně dlouho. Ve skutečnosti praktikoval svou meditační techniku, která je spojena s meditací Tummo. Meditace Tummo zahrnuje intenzivní aktivitu dýchacích svalů. Rozhodli jsme se blíže podívat na PET/CT vyšetření a skutečně jsme zjistili zvýšenou metabolickou aktivitu (příjem FDG) dlouhého dýchacího svalu, která alespoň do určité míry přispěla k vysvětlení vysoké termogeneze bez třesu.
Závěrem lze konstatovat, že se nestalo nic zázračného. Ačkoli je termogeneze bez třesu o 40 % považována za vysokou, není to tak extrémní. Myslím, že Wim Hof odolává chladu v kostkách ledu kombinací několika faktorů: zvýšená produkce tepla (termogeneze bez třesu, aktivace hnědého tuku, kontrakce dýchacích svalů), efektivní zvýšení izolace tělesných tkání (vazokonstrikce), čímž snižuje tepelné ztráty a zachovává tepelný obsah v tělesném jádru, a konečně, možná ne bezvýznamně, využil své dobře trénované mentální schopnosti k vydržení chladu (změna myšlení, jak to nazývá). Jakmile vystoupí z ledu, začne se třást stejně jako všichni ostatní kvůli přerozdělení ochlazené krve z končetin do tělesného jádra – známému také jako afterdrop efekt.
Takže to je vše? Wim je jen o něco lépe přizpůsobený a odolnější vůči extrémnímu chladu a především v lidech vzbudí nadšení pro svou metodu. Díky němu se cítí dobře a dokážou víc, než si mysleli, že jsou schopni. Takže bychom měli zapomenout na ta tvrzení o zdravotních přínosech? Myslím, že ne.
V roce 2012 provedli vědci z Radboudovy univerzity v Nijmegenu (Nizozemsko) studii o metodě Wima Hofa , která se zaměřila na imunitní reakce. Stručně řečeno, porovnali skupinu dobrovolníků, které Wim Hof trénoval , a kontrolní skupinu. Trénink sestával z 10denní meditace, dechových technik (cyklická hyperventilace následovaná zadržováním dechu) a vystavení chladu (ponoření do ledové vody).Citace2 Výzkumníci studovali vliv intervence na autonomní nervový systém a vrozenou imunitní odpověď. Výsledné parametry zahrnovaly mimo jiné plazmatický adrenalin (jako měřítko sympatického nervového systému) a experimentální endotoxémii. Druhá jmenovaná je experimentálním přístupem ke studiu účinků akutní a přechodné imunitní aktivace. Je zajímavé, že mezi oběma skupinami pozorovali výrazné rozdíly. Trénovaná skupina měla významně zvýšené hladiny adrenalinu, zvýšené hladiny protizánětlivých cytokinů, snížené hladiny prozánětlivých mediátorů a méně výraznou horečku. Také příznaky podobné chřipce byly ve srovnání s netrénovanou skupinou nižší.
Uspořádání výzkumu však neumožňovalo rozlišení mezi akutními a získanými reakcemi, protože během samotného experimentu mohli dobrovolníci z intervenční skupiny hyperventilovat a kontrolní skupina ne. Výzkumníci proto dospěli k závěru, že hyperventilace může dočasně aktivovat sympatický nervový systém a potlačit vrozenou imunitní odpověď. Dlouhodobé účinky tréninku nebyly řešeny. Proto je stále třeba vyřešit, zda samotný trénink (hyperventilace, chlad a/nebo meditace) způsobil pozorované účinky.
Myslím, že by bylo zajímavé nejprve studovat jednotlivé techniky (hyperventilaci, meditaci, vystavení chladu) samostatně a poté jejich kombinované účinky. Dříve bylo prokázáno, že hyperventilace ovlivňuje náš sympatický nervový systém, protože zvýšení (nor)adrenalinu bylo spojeno jak s hyperventilací, tak s hypoxií v důsledku zadržování dechu. Meditace , kterou praktikuje Wim Hof , je, jak již bylo zmíněno výše, spojena s meditací Tummo a pránájámou (jógovým dýcháním). Věří se, že meditující Tummo jsou schopni osušit mokré prostěradla, které mají omotané kolem nahého těla, zatímco praktikují meditaci v mrazivém Himálaji. Tato meditační technika se nevyznačuje tolik relaxací, ale zahrnuje jak somatické, tak neurokognitivní složky. Somatické složky zahrnují speciální dýchací techniky a izometrická cvičení, která mohou způsobit zvýšení produkce tepla (jak jsme byli schopni ukázat u dýchacích svalů, viz výše). Druhou složkou je meditativní vizualizace odhalující intenzivní pocity tělesného tepla v páteři, o kterých se uvádí, že pomáhají udržet zvýšenou teplotu po delší dobu.
Chlad může mít nakonec i zdravotní účinky. V první řadě může zvýšit energetický výdej třesem, ale také termogenezí bez třesu, jak je uvedeno výše. V nedávné minulosti řada studií z různých laboratoří ukázala, že lidé jsou schopni zvýšit svou kapacitu termogeneze bez třesu díky aklimatizaci na chlad. To odráží četné studie na hlodavcích. Účinky u lidí jsou však ve srovnání s těmito zvířaty menší. Zvýšení termogeneze bez třesu jde ruku v ruce se zvýšením přítomnosti a aktivity tuku v obočí. Hnědý tuk je považován za zdravý, protože studie na zvířatech ukazují pozitivní účinky na obezitu a na metabolismus glukózy a lipidů. U lidí se hmotnost bílé tukové tkáně snížila po šesti týdnech mírného vystavení chladu (2 hodiny denně, 17 °C) se současným nárůstem aktivní hnědé tukové tkáně.Citace3 Předpokládá se také, že hnědý tuk hraje roli v etiologii diabetu. Aktivovaná hnědá tuková tkáň dokáže u hlodavců přijímat velké množství glukózy a lipidů a u lidí je její aktivita negativně spojena s diabetickým statusem. Při zkoumání vlivu aklimatizace na chlad u pacientů s diabetem 2. typu jsme s příjemným překvapením zjistili, že citlivost na inzulín se výrazně zvýšila již po 10 dnech mírné aklimatizace na chlad.Citace4 Kosterní svalstvo je pravděpodobně hlavní tkání zapojenou do zvýšené manipulace s glukózou.
Tyto studie ukazují, že mírný chlad může mít hluboký vliv na naše zdraví, alespoň pokud jde o metabolický syndrom. Zda extrémnější chlad, jaký praktikuje Wim , může mít srovnatelné účinky, je stále třeba zkoumat. Extrémně studený vzduch (4 °C po dobu 20 minut denně) skutečně zvyšuje kapacitu termogeneze bez třesu.Citace5 Studií prokazujících časté účinky studených sprch nebo zimního plavání na zdravotní parametry je však velmi málo. Pokud vím, pouze jedna studie provedená na plavcích ve studené vodě naznačuje, že pravidelné vystavování se chladu může stimulovat citlivost na inzulín.
Kromě metabolických účinků může Wim Hofova metoda zvýšit vazomotoriku, a tím trénovat naše cévy a kardiovaskulární systém.
Je zajímavé poznamenat, že mnoho účinků chladu na naše metabolické zdraví (metabolismus energie, glukózy a lipidů) a kardiovaskulární systém vykazuje paralely s účinky cvičení. Jak však již bylo uvedeno ve studii Radboud University, stále není známo, zda pravidelné vystavení chladu samo o sobě pozitivně ovlivňuje náš imunitní systém.
Konečně si myslím, že duševní zdraví může být ovlivněno metodou Wima Hofa – nejen meditací. Mnoho žáků Wima Hofa se stává extrémně nadšenými a prožívají své tělesné pocity během téměř bioenergetických hyperventilačních sezení, které nikdy předtím nezažili. Také posouvají hranice a cítí se uvolněně po extrémních tělesných výzvách.
S metodou Wima Hofa je však spojeno jedno háček , a to riziko, že si lidé budou myslet, že metoda je vědecky platná. Wim je upřímný řečník, ale jeho vědecký slovník je galimatias. S přesvědčením nesmyslně mísí vědecké termíny s nezvratnými důkazy. Mnoho méně vědecky gramotných lidí věří tomu, co říká, a několik vážně nemocných lidí použilo jeho metodu jako poslední kapku. Příběhy věřících kolují na internetu, v populárních časopisech a jsou také vysílány. Vědecké výzkumy jsou často prezentovány se zaujatým pohledem.
Pokud praktikujete metodu Wima Hofa s notnou dávkou selského rozumu (například bez hyperventilace před ponořením do vody) a bez přehnaných očekávání: neuškodí to zkusit. I když účinky na naše zdraví budou prokázány až po chvíli, lidé se mohou cítit zdravěji.
Celkově si myslím, že stojí za to zjistit, zda a které tréninkové aspekty Wimovy metody ovlivňují náš imunitní systém a metabolismus. A s ohledem na extrémní výzvy, je Wim výjimečný? Nebo jsme všichni, jak sám prohlašuje, ledoví (ledoví) muži?
Wouter van Marken LichtenbeltKatedra lidské biologie a pohybových věd, NUTRIM School of Nutrition and Translational Research in Metabolism, Maastricht University Medical Center PO Box 616, 6200MD, Maastricht, Nizozemsko markenlichtenbelt@maastrichtuniversity.nl
Strany 202–205 |
Přijatá autorská verze zveřejněna online: 9. června 2017 , Publikováno online: 11. července 2017,“https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/23328940.2017.1329001„